Jako skoro každou noc jsme samozřejmě vychytali s Ričmondem plac na přespání, kde byla spousta mravenců a občas nějakej komár. Probuzení tedy nebylo nejpříjemnější, jelikož noční boj proti havěti se projevil na našem nevyspání. Česíno s Kristýnou na tom byli lépe, protože stan ve kterém spali jim dával aspoň minimální ochranu před nájezdy kousajících mravenců. No sice jsme měli stan, ale museli jsme mít otevřenou i síťovanej závěs jinak jsme se tam upekli, takže i nás poštípal otravnej hmyz. V tomto směru tedy kemp San Marco nevybočoval ze Sicilského průměru. Na dnešní den jsme měli naplánovánu návštěvu městečka Taormina, kaňonu Golla del´Alcantara a přejezdu do Milazza, kde jsme chtěli přespat, abychom druhý den ráno zkusili na druhý pokus odjezd na Stromboli. Taormina ležela od kempu poměrně blízko asi 17 km. Jeli jsme při pobřeží, kde jsme obdivovali krásné zátoky s plachetnicemi a rybářskými loďkami. Po nekonečných serpentinách jsme se vyšplhali na kraj Taorminy, kde je odstavné parkoviště a dál se musí po svých. Město leží na skále nad mořem a je odtud krásný výhled na moře a čoudící Etnu. Když se k tomu přidá super počásko jaký jsme měli, tzn. blankytně modrá oblaha a něco kolem 25 stupňů, tak je to fakt super zážitek. Pro zájemce je připravena místní vychytávka, a to sice lanovka přímo na pláž (stanice leží asi cca 200 m od parkoviště směrem do centra). Největším lákadlem v Taormině je pravděpodobně antický amfiteatr. Jak vypadá, to se tady nedočtete, protože jsme jeho návštěvu po zkušenostech ze Syrakus (divadlo pod prkny) jednoznačně zamítli. Jinak je Taormina krásné městečko s příjemnými uličkami, kde je spousta obchodů a sem tam nějaká památka. Jedinej nedostatek, kterej jsme shledali na jinak fakt pohodovym městě je, že tam bylo hrozně moc lidí. TIP pro fajnšmekry – pokud projdete náměstím až na konec pěší zóny čeká Vás odměna v podobě knajpy, kde točej plzeň. Česíno je před ní vyfocenej, takže se na to podívejte, abyste věděli, že nekecáme. Jelikož se blížil pomalu závěr našeho putování po Sicílii, začali jsme pomalu nakupovat nějaký prezenty pro naše blízké a přátele. Po vzoru písně od Tří sester Lidojedi, kde je uveden štěpný verš „lalala ….. z konzervy žerem párky, koupíme holkám dárky…… lalalala atd.“ jsme tyto nákupy nazývali ve smyslu našeho novýho slangu, kdy jsme zásadně mluvili pouze ve třetí osobě množnýho čísla – Koupili holkám dárky. Takže Ričmond zaplul do velmi luxusního obchodu s dámským spodním prádlem Yamamaya a nechal si představit poslední modely z nejnovější kolekce. Jeden kousek se mu natolik zalíbil, že ho musel chca nechca zakoupit pro svou holubičku. Dále jsme pokračovali s ričmondem v nákupu zavinovaček, čímž jsme se chtěli připojit k Česínovi, kterej v sukýnce už nějakej čas po Sicílii chodil. Při nákupu se jako už mnohokrát osvědčil dar Ričmondovi výřečnosti a voprsklosti, kdy sukýnky usmlouval na neskutečnou cenu. Pani co nám je prodávala sice namítala, že prodává výrazně pod pořizovacími náklady, ale to nám bylo jedno. Mezitím Česíno zatáhnul Kristýnku do dalšího obchůdku se spodním prádlem a nechal promluvit svoji kreditní kartu při nákupu velmi epesního kompletu. Snažili jsme se s Ričmondem výběr trochu ovlivnit případně posoudit zkoušku prádýlka přímo na Kristýně, ale česíno byl výhradně proti ostatně Kristýna taky. Nějak s Ričmondem doteď nemůžem pochopit proč….. Vynahradili jsme si to ale jinak, protože v obchodě prodávala božská Lea….. Pánové, to byla nádhera. Opravdu krásně vyvinutá a pohledná prodavačka v Taormíně. Ještě, že si Kristýna tak dlouho vybírala a my měli dost času na civění na ten nádhernej hrudník. Kam se hrabe Anna Holubová….. J Po prohlídce a nákupech v Taormíně jsme odjeli směrem do vnitrozemí, kde je kaňon Golla del´Alcantara. Po cestě jsme poobědvali tak, že jsme přímo u silnice jsme rozbalili náš piknikový kufr ála Felicie. Po chvilce jsme dorazili na místo. Za vstupný 7 Euro vás pustí do skalnatého údolí, kde protýká říčka Alcantara. Podél říčky jsou různé malé plážičky, kde znavení Italové regenerují své tělo. Na opačné straně se ovšem nachází kaňon s příkrými, čedičovým stěnami, které končí přímo v protékající řece. Za poplatek je možný si půjčit vysoký holiny až po pás, ve kterých se můžete brodit skrz naskrz celým kaňonem, který má asi 14 km. Voda v řece je hrozně studená, má pouhých 12 stupňů. Jako první se odhodlal skočit do ledový vody Česíno a vydal se na průzkum kaňonu. Vrátil se asi po půl hodině a jeho líčení zdolávání vodopádů nás s Ričmondem navnadilo tolik, že jsme se vydali po česínových stopách. Zdolávali jsem vodopády, plavali přes hluboké tůně, šplhali po skalách, zmítali se v silném proudu řeky a lopotili se tak metr za metrem úžasným kaňonem. Pak jsme se ale dostali do jednoho místa, přes který už jsme měli hrachy se dobývat. Byl to poměrně velkej vodopád, kterej šel zdolat jen šplháním po kluzké stěně ve výšce asi metru a půl, což jsme nechtěli riskovat. Na zpáteční cestě nás pronásledoval volně plavoucí had v jedné z mnoha průzračných tůní. Takhle rychle jako při úniku před hadem jsme snad s ričmondem ještě neplavali. Plaz byl tak drzej,že plaval za námi až na břeh, kde si ho turisti začali překotně fotografovat. Po lehčím grilování našich těl a uschnutí jsme vyjeli výtahem na parkoviště a jeli do Milazza. Cesta ubíhala celkem příjemně, až na to že se jede místním pohořím, které je protknuto samými serpentýnami. Česíno je kvalitní driver, takže jsme kolem šestý hodiny večer byli v námi oblíbeném Carrefouru, kde jsme dokupovali zásoby. Najednou jsem kvalitní driver :-) když jsme jeli tak jste mě nazývali jinými jmény, ale už jsem radši zapoměl co to bylo. Asi největši krize byla , když jsem vyjel ze zatáčky a proti mě šla kráva, ale taky jsem jí objel. No a zatáčky jsem projíždel trochu rychleji než normálně, protože kdyby jsme dojeli včas do přístavu stihli bzsme loď na Stromboli už večer. Ale to jsme si jen mysleli,  protože žádná loď večer na Stromboli nejela :-)). Vzhledem k naší předchozí návštěvě jsme měli vytipovaný nocleh přímo na Cappo di Milazzo nedaleko místního majáku. Ještě před večeří jsme slezli dolů k moři a dali lehčí koupačku. Nocleh jsme zvolili kousek od promenády vedoucí ke zmiňovanému majáku, v jehož okolí jsou asi tři restaurace. Naše místo noclehu bylo opravdu romantické. Na jedné straně staveniště s popelnicemi, na druhé promenáda s lavičkami a s pásem trávy o šíři asi 10 metrů. Bez nějakýho váhání jsme zabrali jednu lavičku, rozbalili vařič a začli jsme na promenádě vařit párky k večeři. Pravda je, že tam nechodilo moc lidí a když už někdo šel, tak na nás docela udiveně koukal. S přibývajícím šerem jsme se připravovali na odjezd na Stromboli a pomalu, ale jistě likvidovali naše zásoby alkoholu. Mezitím nás Ričmond zásoboval časopisy, který vytahoval z popelnic u staveniště, kde hledal karton na kterym bude tuto noc spát. Česíno si za Oťasovi asistence upravoval sandálky na výstup na naší druhou sopku Stromboli. Myslím, že kdyby tehdy tušil jakej to bude výstup, tak si šel zakoupit někam trekový boty. Z našeho rozjímání a pohody nás rušili auta, který v hojnym počtu směřovali směrem k majáku. Mysleli jsme si, že se tam koná nějaká dýza, takže jsme s Ričmondem a s Kristýnou vyrazili prozkoumat jak se věci mají. Česíno mezitím ve slipánkách usnul na lavičce a hlídal naše ležení. Dýza se nekonala, ale byl tam nějakej jakoby noční trh či co a vožíračka v místních knajpách. Takže jsme se vrátili nazpátek a až na Ričmonda jsme následovali česína a uvelebili se na travičce ke spánku. Ričmond mezitím dopil odpornou levnou brandy, kterou jsme měli ještě z etny, dopil víno a pivka a hrozně vyváděl. Různě pokřikoval na kolemjdoucí milenecké páry, zastavoval dopravu, ale lepší bude když popíše sám co vyváděl: je těžké, opravdu těžké se rozpomenout na tu noc :):) pamatuji si jen to, že jsem trochu popil vína a brendy a probudila se ve mne touha po nějaké snědé italské slečně :) tak jsem se vydal na místo naší první plážové párty v očekávání, že se bude opět nějaká konat. Následoval jsem místní omladinu, která mě zavedla k našemu prvnímu kempu, ale pak se ztratili a já šel na pláž. Jenže tam se nic nekonalo, tak jsem se vracel zpátky a zahlídnul jsem strom u kterého jsme s Oťáskem schovali náš "nákup". Vyčkal jsem chvíle až čehuni v autobusu, který stál hned vedle zhasnou a vzal jsem si co nám patří. Při návratu na silnici jsem potkal dvě krasavice a tak jsem je začal oslňovat tím, že se vracím z lovu na moři a že jestli nechtějí svézt na člunu. Škoda že jsem všechno víno vypil, nebylo nač je pozvat, tak jsem si s nima sed na lavičku a asi hodinku si představoval jak s nima.....no a pak už opravdu nevím, asi jsem šel spát. Před ulehnutím ho přepad ještě hlad a tak se pustil do konzumace plodu opuncie, který jsme utrhli na cestě do Milazza. Samozřejmě, jak byl nalitej, tak si vo šlupku popíchal  celou hubu.Ráno ale tvrdil, že to bylo výborný....Tady snad jen můžu poděkovat Kristýnce zato, že jsem od ní dostal svátku nůž ze Švýcarska kde byly kleště a já si mohl zašít pomocí kleští a jehly moje krásné sandalky, které mě nezklamaly ani na Etně.

pak San Marino a Riminy

Ričmond: nehorázná drzost, v Rimini zloději okradli zloděje a zůstali jsme bez lahví vína !!!