Jméno země:
úřední: Uruguajská východní republika (Republica Oriental del Uruguay)
přesný překlad názvu státu je „Republika východně od (řeky) Uruguay“, přezdívalo se jí Banda
Oriental (východní kraj), orientales = uruguajci
Jediní obyvatelé Uruguaye před obdobím evropské kolonizace oblasti byl indiánský kmen Charrúa, válečníci a lovci – sběrači, kteří také rybařili. Španělé objevily území v roce 1516, výprava pod vedením Juana de Solís, indiáni zprvu vzdorovali evropskému osidlování až je velkostatkáři vytlačili do vnitrozemí a vyhynuli. Španělská kolonizace se zvětšila a snažila se omezit Portugalskou expanzi za hranice Brazílie.
Jezuitští misionáři se usadili u řeky Uruguay v roce 1624. Roku 1680 založili Portugalci město Colonia, jako svojí pevnost a Španělé si postavili Montevideo.
Montevideo bylo založeno Španěly v roce 1726 jako vojenská pevnost; jeho přirozený přístav se brzy stal obchodním centrem, které konkurovalo Buenos Aires. Historie Uruguaye je po 200 let ovlivňována neustálými boji mezi Brity, Španěly, Portugalci, koloniálními sílami pro dominanci v oblasti Argentina-Brazílie-Uruguay.
Na počátku 19. stol. se objevily boje o nezávislost po celé Jižní Americe.V roce 1811 národní hrdina Jose Gervasio Artigas (1764 - 1850) bojoval za svobodu proti Španělsku, ale kontrolu nad územím převzala Brazílie. V roce 1821, Provincia oriental del Rio de la Platu, dnešní Uruguay, byla připojena k Brazílii Portugalskem. Provincie vyhlásila samostatnost od Brazílie 25. srpna 1825 (po četných vzpourách v 1821, 1823, a 1825) ale rozhodl se držet se oblastní federace s Argentinou. Oblastní federace porazila Brazílii po 3letech bojů. V roce 1828 vznik nezávislosti, 33 orientales pod vedením Juana Antonia Lavalleja a s podporou Argentiny osvobodili území a založili Uruguay. 18. července 1830 vznik republiky, byla přijata první ústava národa. Pokračovala vnitřní povstání a převraty, 13 let (1838 – 1851) Argentina obléhala Montevideo. Hospodářství záviselo především na hovězím a na zpracování vlny. Období občanských válek. Zbytek 19. století střety se sousedními státy, politické a ekonomické fluktuace, a velký příliv přistěhovalců, většinou z Evropy.
Na počátku 20. stol. modernizace, konec občanských válek. Jose Batlle y Ordońez, prezident v letech 1903 - 1907 a znovu 1911 - 1915, moderní politický vývoj. Zavedl politické, sociální a ekonomické reformy, vládní účast v mnoha aspektech ekonomiky, znárodnění a politické přerozdělování. Zavedl penze, úvěry, podporu v nezaměstnanosti. Politika danění dobytkářského sektoru kvůli financování administrativy vedla k odporu velkostatkářů a když tento sektor ochabl, začalo státní bohatství slábnout.
V 60. letech vrchol krize, inflace 50% ročně, narůstají sociální nepokoje. Problém státem dotovaného podnikání, které vedlo ke korupci a ekonomika nebyla natolik silná aby financovala důchodový systém. Vedlo k zákazu levicových stran, období diktátorského režimu Jorge Pacheco Areco.
V roce 1971, zvětšující se ekonomické nepokoje vedly k uzavření kongresu a k nastolení vojenského režimu. 1971 – 1984 období vojenské diktatury, zatýkání a mučení, vojenské soudy, cenzury, 60 tis. lidí zadrženo. Ozbrojené síly oznámily plán návratu k civilnímu řádu. Národní volby byly vyhlášeny v roce 1984; nastolena demokracie.
Julio Maria Sanguinetti vyhrál presidentství a byl ve funkci v letech 1985 - 1990. Uskutečnil ekonomické reformy a upevnil demokracii po letech pod vojenskou vládou. Příliv zahraničního obchodu a kapitálu, dosahoval určitého úspěchu a stabilizoval ekonomiku. Aby podpořil národní smíření a usnadnil návrat demokratického civilního řádu, zajistil veřejné hlasování o všeobecně sporné amnestii vojenských vůdců a vojáků, obviněných z porušování lidských práv v období vojenského režimu a urychlil vydání bývalých partyzánů. O amnestii se hlasovalo v roce 1989 a i přes jisté obavy nakonec proběhla.
Luis Alberto Lacalle (Národní strana – bílá) vyhrál v roce 1989 prezidentské volby a vládl 1990 - 1995. Vykonával hlavní ekonomické strukturální reformy a sledoval další uvolnění obchodu, stal se členem MERCOSUR v 1991.
V 1994 volbách, bývalý prezident Sanguinetti vyhrál nový mandát, který běžel 1995 - 2000. Vláda pokračovala v ekonomických reformách a zapojení do MERCOSUR. Jiné důležité reformy byly zaměřeny na zlepšení volebního systému, sociální jistotu, vzdělání a veřejnou bezpečnost. Sanguinettiho vláda byla orientována na snížení inflace (24%).
Jorge Batlle Ibánez 5ti lettý termín začal 1. března 2000. Priority prezidenta Batlle zahrnovaly podporování ekonomického růstu, rostoucí mezinárodní obchod, příliv investic ze zahraničí, privatizace. Jeho koaliční vláda také schválila zákony na počáteční demonopolizaci státního telefonu a společnosti rozvodu plynu. Batlleho období bylo poznamenáno ekonomickým poklesem a nejistotou, nejprve v roce 1999 spojené s devalvací Brazílie, pak s vypuknutími kulhavky a slintavky (aftosa) - sektor hovězího masa v roce 2001, a konečně s politickým a ekonomickým kolapsem Argentiny. V červnu 2002, vláda zavedla volný kurz pesa. Kurz dolaru se zvedl o 60 % proti pesu ve druhé polovině roku.
Bitva na řece La Plata (13. prosince, 1939) byla první hlavní námořní bitva II Světové války, která vyústila v potopení německé bitevní lodi - těžká motorová loď Admirál Graf Spee. 21. srpna 1939 Admiral Graf Spee vyplul z Wilhelshavenu na další cestu na Atlantik. Během plavby vypukla 1. září 1939 válka s Polskem a vzápětí se Německo dostalo do válečného stavu s Anglií a Francií. Obrněnec dostal úkol narušoval plavbu obchodních lodí na Atlantiku. Během čtvrtročního působení na Atlantiku loď potopila 9 obchodních lodí. Během této doby pancéřovou loď honilo 8 spojeneckých skupin válečných lodí. Až 13. prosince jedna ze skupin loď našla. Skupina se skládala z těžkého křižníku Exeter a lehkých Ajax a Achilles. Německá kapesní bitevní loď měla po mnoha stranách převahu – 6 děl 280mm a 16 děl 150mm vypálilo boční salvu 2 250 kg proti 1 500 kg všech tří britských křižníků dohromady. Pancíř německého obrněnce byl také silnější a lehčí britské granáty ho těžko prostřelily. Britové měli velkou výhodu ve vyšší rychlosti a možnosti manévru 3 lodí. V Bitvě u La Platy se zpočátku se zdálo, že nedopadne pro Brity dobře. Graf Spee se soustředil na těžký křižník Exeter, který prakticky tak poškodil, že ho eliminoval z války. Odvážné nájezdy dvou lehkých křižníků však odpoutaly palbu na ně a umožnily Exeteru odeplout. Po vyčerpání velkého množství munice a i paliva se nakonec musel Graf Spee uchýlit do neutrálního přístavu Montevideo. Britské křižníky hlídaly výjezd z delty řeky La Plata a přivolávaly pomoc. Kapitán Langsdorff prováděl opravy škod vlastními silami a žádal o prodloužení času pobytu v neutrálním přístavu. Mezitím připlul těžký křižník Cumberland a situace Britů se zlepšila. Langsdorff se neodhodlal vyplout, neboť se obával přítomnosti bitevního křižníku Renown s letadlovou lodí Ark Royal. Ty však před deltou zatím ještě nebyly. Německý kapitán konzultoval s viceadm. Readerem zda má loď nechat internovat nebo potopit. Nakonec dostal povolení loď potopit.
Večer 17. prosince 1939 vyplul Graf Spee na svou poslední plavbu. Na všech důležitých částech lodě i v dělových věžích byly umístěny nálože. Námořníci přesedly na doprovázející loď a časové nálože vybuchly, způsobily požáry, rozervaly bok a odtrhly záď. Loď se potopila do nevelké hloubky řeky La Plata. Vrak hořel ještě další dva dny. Posádka odplula do Buenos Aires, kde byla internována. Kapitán Langsdorff se za dva dny nato zastřelil.
Vrak Admirala Grafa Spee dosedl do hloubky 9 metrů a jeho nástavby zůstaly nad vodou. Britové se snažili vrak od Uruguayců zakoupit, neboť je zajímaly materiály a technologie použité na lodi. Více než šrotování je však zajímal radar, který byl na kapesní bitevní lodi nainstalován. Němci tou dobou měli náskok před celým světem ohledně užití radaru na válečných lodích. Práce na vraku trvaly až do dubna 1942, kdy z důvodu silné bouře vrak obrněnce zapadl hlouběji do bahna. Do té doby se podařilo demontovat většinu protiletecké výzbroje, kulomety, část reflektorů i kusy pancéřových plát, které byly převezeny do Anglie. V říjnu 1942 začala práce na sešrotování bitevní lodi. Nástavby, které vyčnívaly nad vodu, byly rozebrány nejdříve. Tyto práce trvaly až do roku 1968 (!), kdy byly oficiálně ukončeny. Vrak leží rozlámaný a mírně nakloněn na pravou stranu v bahnu odlivů a přílivů delty řeky La Plata. Ve vodě u vraku není žádná viditelnost a proto potápění v silných proudech je vyloženým hazardem. Na lodi zahynul např. špičkový potápěč Royal Navy. V roce 1999 tým z Oxfordské univerzity vytáhl z vraku 150 mm dělo, které restauroval a nyní stojí v centru Memorial park před námořním muzeem v Montevideu na uruguayském pobřeží.
V roce 2004 svět překvapila zpráva, že soukromí investoři z USA a Evropy zčásti sponzorují projekt, jehož cílem je vyzvednout kus po kuse trosky lodi po 65 letech z blátivého dna řeky do čtyř let a udělat z ní plovoucí muzeum.
Technicko-taktická data : Výtlak: 12 100 t, Rozměry: 186m x 21,6m x 7,4m, Rychlost: 28 uzlů, Výzbroj: 6 x 280mm, 8 x 150mm, 6 x 105mm, 8 torpédometů 533mm
Prezident je hlava státu, rovněž premiér i hlava senátu. Vládu tvoří rada 13ti ministrů určených prezidentem. Prezident a více-prezident jsou voleni současně ve veřejných volbách (lidové hlasování) na pěti-letý termín. Tradičně každá strana navrhovala několik prezidentských kandidátů. Vítězem byl ten, kdo měl nejvíce hlasů uvnitř té strany, která získala nejvíce hlasů. Takto zvolený prezident téměř nikdy nedosáhl většiny a nemohl být kandidátem s většinou všech hlasů. Od roku 1996 byla přijata reforma, aby každá strana vybrala jen jediného kandidáta.
Legislativa: dvoukomorové hlavní shromáždění (Assamblea General), skládá se ze sněmovny senátorů (30 senátorů, členové jsou voleni na 5 let) a sněmovny reprezentantů (99 poslanců, pětiletý mandát)
Politické strany a jejich předsedové: Národní (Blanco) strana, strana Koloráda (Jorge Batlle); Všestranná koalice, Koalice nového sektoru, Strana vlády lidu (Hugo Batalla).
Druhá nejmenší země v Jižní americe, rozloha: 176 tis. Km2, skládá se z 19 departamentů.
Převažují nížiny a pahorkatiny, od S zasahuje Brazilská vysočina. Pobřeží je lagunovité, místy s močály. Největší řekou je pohraniční Uruguay na Z. Subtropické podnebí. Step, v říčních údolích galeriové lesy. Úrodná pobřežní nížina, většinu tvoří louky a pastviny (77%), ideální pro dobytek a ovce, dále orná půda (7%), lesy a pralesy (5%).
nejnižší bod: Atlantická oceán 0 m
nejvyšší bod: Cerro Catedral 514 m
Přírodní prostředí: sezónní silné větry, sucha, povodně. Protože zemi chybí hory, které by chránily před prudkými změnami počasí. Všechny lokality jsou zranitelné prudkými výkyvy počasí.
Životní prostředí – znečišťování ovzduší: podstatné znečištění z Brazilského průmyslu; 1/5 země je zasažena kyselými dešti z Brazílie; vodní znečištění z masného a koželužského průmyslu; současný stav znečištění je nebezpečný
Rozvojová agrární země s rozvinutou živočišnou výrobou, specializovanou na export. Nejdůležitější odvětví je chov skotu, krav a ovcí, ¾ území zabírají pastviny. Celkem 9 mil. dobytka a 23 mil. ovcí. Postiženo onemocněním kulhavkou a slintavkou.
Zemědělství zajišťuje soběstačnost v základních potravinách, živočišná výroba se zaměřuje na chov skotu a ovcí, rozvíjí se rybolov, v rostlinné výrobě dominuje pšenice, rýže, ječmen, kukuřice, dále cukrová třtina, cukrová řepa, brambory. Průmysl nemá k dispozici suroviny, přestože byly zjištěny zásoby některých rud barevných kovů, zatím se netěží (výjimkou je černý mramor a menší množství ametystů a achátů). Zpracovatelský průmysl: potravinářství, textilní (vlnařský) a kožedělný průmysl, menší strojírenské závody, papírny. 95 % elektrické energie zajišťují hydrocentrály.
Vývoz: skot, maso a ostatní masné výrobky, vlna, výrobky z kůže, ovčí vlna a textil.
Dovoz: ropa a ropné výrobky, stroje a zařízení, chemické výrobky.
Nejdůležitější ekonom. partneři: Brazílie a Argentina tvoří téměř polovinu exportu, USA, EU.
Ekonomický vývoj byl v posledních letech potlačen vysokou (i přes pokles) inflací a rozsáhlými vládními regulacemi. konzervativní monetární a fiskální politika. Ekonomické pozůstatky závislé na zemědělství. Ačkoli zemědělská výroba odpovídá jen 9 % hrubého domácího produktu (GDP), zemědělsky-příbuzné produkty tvoří více než polovinu exportů země. Průmyslový sektor, který produkuje 16 % GDP, je založený na transformaci produktů zemědělství. Vedoucí ekonomické sektory zahrnují zpracování masa, zemědělství, vlnu, výrobu kůže a oděv, textily, a chemikálie. Nízké ceny vlny jako hlavní exportní položky způsobily problémy posledních let. Společný hospodářský trh Mercosur, který by mohl zničit neefektivní státem subvencovaná odvětví.
Demografie
Počet obyvatel je 3,5 mil. Obrovská je koncentrace obyvatelstva do měst (90 %), v Montevideu žije 1,3 mil. obyv. (v aglomeraci Montevidea soustředěno 44 % obyvatel). Převažují běloši, spolu s Argentinou „nejbělejší“ stát Latinské Ameriky, podíl „barevných“ je zhruba 12 %. Asi 88 % populace je z evropském původu (převážně španělského a italského), mestici (8 %) a černoši (4 %) tvořit jediné významné etnické menšiny. 100 tis. Afro – uruguayců pochází z otroků z přelomu 18/19 stol. Je zde vysoká míra gramotnosti. Během minulosti zhruba 500,000 Uruguayců emigrovalo, hlavně do Argentiny a Brazílie. V důsledku nízké porodnosti, vysoká délka životnosti, a relativně vysoká rychlost emigrace mladších lidí.
Náboženství: římsko-katolické 66% (méně než polovina dospělé populace navštěvuje
pravidelně kostely), protestanti 2%, židé 2%, nevěřící nebo ostatní 30%
Jazyky: Španělština, Portorikánština nebo Brazilero (směs portugalštiny a španělštiny na hranicích s Brazílií). Populární je tango a maté!
Jídlo: Chivito – sendvič se steakem, sýrem, salátem, Puchero – dušené hovězí, Olímpicos – sendviče, nápoje medio y medio – směs šumivého a bílého vína, clericó je směs bílého vína a ovocné šťávy.
Město bylo založeno španěly v roce 1726. Důležitý přístav, který odolal britské invazi v roce 1808 i dlouhodobé argentinské obléhání. Silná evropská atmosféra, díky velkému přílivu imigrantů z Evropy, hlavně na přelomu 19/20 století. Většina neoklasických budov z období hovězího boomu se rozpadla. Naproti přístavu se tyčí 132 m vysoká Cerro de Montevideo, orientační bod dřívějších mořeplavců.
Avenida 18 de Julio je klíčovou komerční a zábavní oblastí.
Plaza independencia – centrum města, kde stojí veliká socha největšího hrdiny v zemi Mausoleo José Artigy. Palácio Estévez z 18. stol sloužil jako sídlo vlády do roku 1985, palácio Salvo z roku 1927 svého času nejvyšší v jižní americe byl původně hotel, divadlo Solís z roku 1856, kamená brána Puerta de la Ciudadela (1742) jediný pozůstatek pevnosti zničené v roce 1833.
Palacio legislativo – sídlo parlamentu, navrhl italský architekt Victor Meano, který zemřel a stavba byla dokončena pod dohledem C. Morettiho v roce 1925. Postaven za národního mramoru a žuly.
Torre de las comunicaciones – budova státních telekomunikací, navrhl architekt Carlos Ott, původem uruguajec žijící v Torontu, stavba 1997 – 2003 podle budovy Burj al arab ve SAE
Rambla - nábřežní třída, voda brakická (smíchaná sladká a slaná), nej pláž Pocitos (kde dříve ženy hloubily díry pro praní prádla – pocitos)
Parque José Batlle y Ordonez
Estadio Centenario – fotbalový stadion pro 75 tis. lidí, postavený v roce 1930 (výročí 100 let od založení republiky 18.7.1830), kde se konalo první mistrovství světa ve fotbale, které vyhrála Uruguay, prohlášen za památník FIFA
La Carreta – bronzová socha tradičního povozu, který používali první obyvatelé venkova, archtiekt José Belloni z roku 1934, dále bronzová socha koňského kočáru z roku 1952