BRAZÍLIE
Souhrnné informace
- oficiální název státu:Brazilská federativní republika (República Federativa do Brasil)
- rozloha: 8.511.965 km²
- počet obyvatel: 169.544.443 (údaj z r. 2000, IBGE)
- průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 1,6 % (2000)
- podíl ekonomicky činného obyvatelstva: 49,7% (údaj z roku 2000, IBGE)
- úřední jazyk: portugalština, další užívané jazyky: indiánské jazyky (tupí, guaraní), v některých částech je obohacena indiánskými a africkými výrazy
- hlavní město: Brasília - 2 miliony obyvatel spolu se satelitními městy, (nově vybudována na konci 50. let v řídce osídlené části země, navržena architektem Oscarem Niemeyerem, předchozí hlavní město bylo Rio de Janeiro, před ním Salvador).
- největší brazilská města: São Paulo (18.500.000 v aglomeraci)
Rio de Janeiro (11.800.000 v aglomeraci)
Belo Horizonte (3.650.000 v aglomeraci)
Porto Alegre (3.200.000 v aglomeraci)
Salvador (2.575.000 v aglomeraci)
Fortaleza (2.275.000 v aglomeraci)
- členství v mezinárodních organizacích: OSN, OAS, ALADI
- měna: brazilský real, dělí se na 100 centavos
- vlajka: současná podoba brazilské vlajky se používá od 19. listopadu 1889. Navrhl ji malíř Décio Vilares. Zelená barva obdélníkového podkladu znázorňuje kouzlo brazilských pralesů. Žlutý kosočtverec uprostřed symbolizuje zlato, které bylo příčinou vzniku mnoha důležitých měst. Modrý kruh uprostřed žlutého kosočtverce znázorňuje oblohu tropických oblastí planety, jejíž dominantou je Jižní Kříž. Na této obloze je 27 hvězd, které reprezentují 26 spolkových států a 1 Federální Distrikt. Přes kruh je v bílém pásu černý nápis ORDEM E PROGRESO (pořádek a pokrok)
- nejvyšší hora: Pico de Neblina 3 014 m
- nejdelší řeka: Amazonka (část) 6 570 km
-
Geografie
Brazílii tvoří dvě velké geografické oblasti. Rozsáhlá Amazonská nížina s největším říčním systémem světa zaujímá sever a západ. Jihovýchod pak vyplňují hustěji obydlené plošiny Brazilské vysočiny. Asi 40% povrchu státu zaujímají nížiny, zbytek tvoří pohoří a náhorní roviny. Hory nejsou moc vysoké a jen 3% území Brazílie přesahuje výšku 900m.
Severní hranici Brazílie tvoří izolované masivy Guyanské vysočiny (Serra de Pacaraima). Zde také leží nejvyšší hora Brazílie Pico de Neblina (3 014m), jež byla objevena teprve v r. 1962.
Odtud na jih a západ se rozkládá obrovská Amazonská nížina. Celé území je rovinaté s rozsáhlými bažinami a zaplavovanými oblastmi. Členitější povrch se vyskytuje jen na okrajích. Kostru oblasti tvoří nejmohutnější řeka světa Amazonka (6570 km) a jejích asi tisíc přítoků, z nichž většina pramení v Kolumbii, Peru a Bolívii. Madeira (Mamoré) představuje s 4100 km také nejdelší přítok světa. Na dolním toku je Amazonka široká více než 20 kilometrů a do Atlantského oceánu ústí rozsáhlou deltou. Nížinné je ještě severní pobřeží země.
Z Amazonské nížiny se k jihovýchodu pomalu zvedá převážně plochá Brazilská vysočina pokrývající většinu zbývající části země. Tvoří ji soustava rozsáhlých tabulovitých planin a vysočin rozřezaných hlubokými údolími řek. Pouze podél jihovýchodního pobřeží se zvedá vysočina do horských výšek s velmi členitým terénem.
Souvislé pohoří Serra da Mantiqueira se táhne severně od spojnice Rio de Janeira a Sao Paula, nejvyšším vrcholem je ale východněji položená Pico de Bandeira - 2890 m. Jihozápad Brazílie je odvodňován řekou Paraná, která na hranicích s Argentinou a Paraguayí vytváří velkolepé nejvodnatější vodopády světa Iguacu. Nížinnou oblast v této části země vyplňují bažinaté roviny Pantanalu při hranici s Bolívií a Paraguayí, které tvoří pokračování Gran Chaca.
Tři odlišné přírodní celky:
Guyanská vysočina – na S, nejvyšší horstvo státu (Pico da Neblina 3 014 m n. m.).
Amazonská nížina – podnebí rovníkové, stále horké a vlhké, s malými výkyvy teplot a vysokými celoročními srážkami. Porost tvoří tropický deštný les s velkým bohatstvím rostlinných druhů. Silné kácení lesů v posledních letech (těžba dřeva, osídlování) Þ obavy o následky v klimatu.
Brazilská vysočina – zaujímá V a J Brazílie; soubor pahorkatin, náhorních plošin, vrchovin a hornatin, výšky nejčastěji dosahují 1 000 – 1 500 m n. m. a vzrůstají směrem k atlantskému pobřeží; podnebí tropické, s výraznějším obdobím sucha v zimě (tři až čtyři měsíce). Část odvodňována do Amazonky, část do Atlantského oceánu (řeky Uruguay, Paraná aj.). Tropické lesy, ale převládá savana, přecházející v suchou step s ostnatými keři. Na JZ močály Pantanal.
Příroda
Brazílie je oslavovaná pro svoji neuvěřitelně krásnou přírodu a různorodost její flóry a fauny. Od obávaných jaguárů k říčním delfínům a od mahagonu ke stovkám různých orchidejí, je Brazílie neopakovatelným místem na zemi. Je zde známo více než 55 000 druhů rostlin, 3 000 druhů ryb a 520 druhů savců, které nežijí nikde jinde ve světě. Dále tu žije 517 druhů obojživelníků, 1622 druhů ptáků a 468 druhů plazů. Nesmíme zapomenout ani na 10 až 15 mil. druhů hmyzu.
Naneštěstí je však Brazílie známá destrukcí svého prostředí. Nejkritizovanější zónou ze strany celého světa se stala Amazonie. I když jsou neustále objevovány nové živočišné druhy, jiné naopak zanikají. Více než stovka druhů brazilských ptáků a sedmdesát druhů savců je v současné době ohroženo vyhynutím.
Brazílie má 5 hlavních ekosystémů: amazonský deštný prales, atlantský deštný prales, suchou caatingu, cenrální savanu serrado a mokřiny Pantanalu.
1. Amazonský deštný prales pokrývá téměř celé území Severu a části států Mato Grosso a Maranhao. Se svojí celkovou rozlohou 3,6 mil. km² (42% území Brazílie) a dalších 2,4 mil. km² v sousedních zemích, je největším tropickým deštným pralesem na světě. Amazonie je domovem více než 20% druhů ptáků, 20% druhů rostlin a 10% savců z celého světa. Prales stále skrývá mnohá tajemství. Do dnešního dne nebyly objeveny všechny druhy živočichů žijící v těchto podmínkách, mnoho z těch objevených nebylo dosud druhově zařazeno. Bohužel člověk ničí amazonský prales takovou rychlostí, že rostliny a živočichové mizí dřív, než jsou objeveni. Na území amazonských lesů spadne ročně více než 2000 mm srážek. Prší zde 130 až 250 dní v roce. Vlhkost je 80% a teploty se pohybují mezi 22°C v noci a 31°C přes den.
2. Atlantský deštný prales. Když v roce 1500 Evropané připluly do Brazílie, atlantský deštný prales pokrýval 800 km východního pobřeží a celkem 1 mil. km². Dnes se na východním pobřeží nachází asi 7% z původní vegetace tohoto deštného pralesa. Tento prales je starší než amazonský. Žije zde asi 900 druhů motýlů a na 600 druhů ptáků, které nenajdeme v jiném ekosystému. Mnoho živočichů zde přežívá na pokraji vyhubení. Úsilí o ochranu získalo podporu v roce 1999, kdy UNESCO vyznačilo 33 míst v Paraná, Sao Paulu, Espírito Santo a Bahia jako přírodní památku.
3. Caatinga je vegetací Severovýchodu a části státu Minas Gerais. Zabírá asi 11% brazilského území. Vegetace je složena převážně z kaktusů a trnitých keřů adaptovaných na nedostatek vody a extrémní horka. Deště přicházejí velice nepravidelně a často jsou přívalového charakteru. Celá krajina se po nich však zazelená. Dřevo a uhlí z této oblasti jsou primárním energetickým zdrojem pro více než 20 mil. lidí. Staletí farmaření a užívání pesticidů vedou k destrukci prostředí. Jestliže ničení caatingy bude i nadále pokračovat v dnešní podobě a intenzitě, caatinga úplně vymizí podle studií v Paraíbě do 25 let, v Pernambuco do 35 let, v Ceará do 45 let a v Rio Grande do Norte do 60 let.
4. Cerrado zaujímá brazilskou centrální náhorní plošinu - 2 mil. km² v trianglu od jihu Minas Gerais po Mato Grosso až k jihu Maranhao. Cerrado je otevřená travnatá savana s jednotlivými stromy či skupinami křovinatých porostů. Existuje zde přes 10 000 druhů rostlin, z nichž 44% nenajdete nikde jinde na světě a které se používají k výrobě korku, vláken, oleje, léčiv (např. arnica), potravy nebo slouží jako materiál pro ruční výrobu předmětů. Více než polovina původního porostu cerrado, dnes již neexistuje. Největší podíl na tom má dřívější těžba, při které došlo ke kontaminaci řek rtutí a která přispěla k erozi, díky níž byla zanešena část říčních proudů. Stále to ovšem nebylo tak závažné, dokud se zde ve 20. stol. neusadil člověk se svými farmami a stády dobytka a nedošlo k dalšímu a závažnějšímu kontaminování řek pesticidy. Z oblasti, kterou cerrado pokrývá, odtékají řeky ze severu do Amazonie, z jihu do Pantanalu a z východu směrem k pobřeží. Není těžké domyslet si, jaké následky může působení člověka přinést. K nejohroženějším druhům zde patří mravenečník, vysoká zvěř a největší pták Brazílie - nelétající rhea.
5. Pantanal je rozsáhlým územím mokřin ve středu Jižní Ameriky. Zabírá 230 000 km² v Brazílii, Bolívii a Paraguayi. Je to největší vnitrozemský mokřad na světě. Jen v Brazílii zaujímá ve státech Mato Grosso a Mato Grosso do Sul 140 000 km². V období dešťů - od října do března - všechna voda z výšin okolo steče do Pantanalu a zaplaví dvě třetiny území na půl roku. Pantanal leží v nadmořské výšce 100 - 200 m a vysychá velmi pomalu. Hlavním odtokem je řeka Paraguay odtékající do Atlantského oceánu přes řeku Rio de la Plata. Tyto sezónní záplavy znemožňují systematické zemědělství. Pantanal je stále nejdivočejším a nejméně prozkoumaným místem v Brazílii. Vegetace Pantanalu čítá na 1 700 druhů rostlin. Ptáků zde nalezneme asi 650 druhů a ryb na 260 druhů. V Pantanalu žijí největší hlodavci světa - kapybary. Pantanal je též znám tisíci aligátory, kteří se sluní na okrajích mokřin. Živí se převážně rybami a jsou hlavními kontrolory populace piraní. Ta se však neustále rozrůstá v důsledku vybíjení aligátorů. Dobytek zde žije v harmonii s divokou přírodou, volně se pasoucí v období sucha a shromažďující se na malých ostrovech, které vznikají v období dešťů. Jaguáři se živí svou přirozenou kořistí, jako jsou kapybary či tapíři. Napadají jen slabé či poraněné kusy dobytka. Jen ojediněle velký predátor napadne zdravý dobytek. Bohužel farmáři tyto velké kočky zabíjejí. Jaguáři jsou zabíjeni také lovci pro svou kožešinu a v současnosti jim v oblasti Pantanalu hrozí vyhubení.
Ochrana přírody
Přes 350 oblastí zabírajících na 300 000 km² se nachází pod ochranou federální vlády, vlád jednotlivých států, individuálních projektů či nestátních organizací. Jsou zřizovány národní parky a rezervace. Bohužel v mnoha případech projekty na ochranu prostředí nefungují nebo také vůbec prakticky neexistují. IBAMA (Instituto Brasileiro do Meio Ambiente e dos Recursos Naturais Renováveis) - ekologická organizace federální vlády disponuje minimálním rozpočtem, který nestačí na ochranu 40 národních parků před ilegální těžbou, chovem dobytka, osidlováním a pytláctvím.
Poloha
Brazílie je pátou největší zemí na světě a rozprostírá se na téměř celé
polovině jihoamerického kontinentu. Zaujímá plochu 8,5 milionů km2 a je větší
než všechny evropské země dohromady (bez Ruska). Na severu, západě a jihu
sousedí se všemi jihoamerickými státy s výjimkou Chile a Ecuadoru. Na východě je
její hranice tvořena pobřežím Atlantického oceánu dlouhým téměř 7 500 km. Na
tomto pobřeží se nachází i řada pláží, které patří k nejkrásnějším na světě.
Délka brazilských hranic činí 23 127km. Vzdálenost mezi koncovými body území ve
směru sever - jih je 4320km a ve směru východ - západ 4328km.
Státní zřízení
Brazílie je federativním státem a oficiálním názvem je Brazilská federativní
republika. V čele federace stojí prezident, který je volen vždy na čtyři roky.
Výkonnou moc reprezentují ministerstva a orgány státní správy. Moc legislativní
je v rukou Národního kongresu, který je dvoukomorový. Tvoří jej Senát, v němž
jsou zastoupeni vždy tři senátoři za každý stát, a Poslanecká sněmovna, v níž
jsou zastoupeni poslanci úměrně počtu voličů v jednotlivých státech. Na základě
ústavy z roku 1988 je federace tvořena 26 spolkovými státy a jedním federálním
distriktem hlavního města Brasília. Každý stát má svou výkonnou, legislativní i
soudní moc. V čele každého státu stojí guvernér. Všichni občané Brazílie od 18
do 70 roků mají povinnost volit. Pro občany od 16 do 18 let a nad 70 roků je
volební účast dobrovolná.
Obyvatelstvo
Brazílie má v současné době přes 170 milionů obyvatel. Přitom v roce 1890
zde žilo jen 14 milonů, v roce 1960 70 milionů a v roce 1980 119 milionů.
Největší nárůst počtu obyvatel zaznamenala Brazílie v průběhu konce 19. a v
celém 20. století. I přes vysoký počet obyvatel je Brazílie zemí s jednou z
nejnižších hustot osídlení s průměrným počtem 20 obyvatel na čtvereční kilometr.
Většina brazilské populace je však soustředěna u pobřežního pásu a ve velkých
městech. Největší město Sao Paulo má přes 20 milonů obyvatel.
Původními obyvateli Brazílie byli indiáni, kterých zde okolo roku 1500 žilo až 6
milionů. Na území Brazílie však nevyvinuli vyšší kulturu a žili převážně v
menších kmenech ve vesnicích. Zabývali se převážně lovem a rybolovem,
zemědělství a chov dobytka znali jen v primitivní formě. Postupně se mnoho
indiánů smísilo s bělochy a dnes jich žije v Brazílii jen okolo 300.000 v asi
200 kmenech (z nichž 50 zůstalo bez kontaktu s bílými i černými obyvateli) a
obývají především vnitrozemské oblasti Amazonie. Největšími skupinami indiánů
jsou dnes indiáni Tikuna na horním toku řeky Solimoes (20.000), Yanomami v
severozápadní Amazonii (11.000) a Guarani v centrální a jižní části Brazílie
(30.000). Ve 20. století se objevila řada snah o asimilaci indiánů do
společnosti, o uznání jejich práv, ale často sami představitelé těchto hnutí
jednali proti zájmům indiánů. Velmi negativně na indiány působilo budování
nových silnic a nové osídlování v 60.-80.letech a ještě do 90.let 20.století
hodně indiánů umíralo na pro ně dosud neznámé nemoci, jako malárie apod. Až nová
brazilská ústava v roce 1988 zaručila indiánům práva na jejich způsob života a
na užívání jejich tradičních území.
Protože se indiáni nehodili k tvrdé práci na plantážích, byli do Brazílie
postupně přiváženi černoši z Afriky. V průběhu čtyř století jich bylo dovezeno
okolo čtyř milionů. Pracovali jako otroci na plantážích a později i v dolech. Po
roce 1988, kdy bylo otroctví zrušeno, se začali černoši postupně mísit s bílými
obyvateli. Dnes žije v Brazílii okolo devíti milionů černochů. Brazílie se může
pochlubit skutečností, že zde neexistuje rasová diskriminace. Velkou zásluhu na
tom mají Portugalci, kteří jsou sami smíšeným národem a od počátku se mísili s
indiány i s černochy.
Národnostní složení: běloši (54,7%), mulati (38,4%), černoši (5,8%), asiati
(0,6%), ostatní (0,4%). To ale příliš
neodpovídá skutečnosti, protože za bělochy jsou považováni i ti, kteří mají 1/4
černošské krve. naprostá většina jsou tzv. „brazilští běloši“, tj. mají také
mezi svými předky černochy (typické jsou pro ně černé vlnité vlasy a snědší
pleť).
Bělošské obyvatelstvo je možné rozdělit do tří skupin:
1. Portugalci, Italové, Španělé (asi 75%)
2 Němci, Rakušané, Holanďani, Švýcaři, Angličani
3. Rusové, Ukrajinci, Poláci, Češi, Jugoslávci
Nejvíce Evropanů žije v oblasti Jihu a Jihovýchodu země.
Brazilská populace je soustředěna podél pobřeží a ve městech, kde žije 68% veškerého obyvatelstva. Asi 10% nejbohatších lidí vlastní 48% celkového bohatství země a 60% nejchudších obyvatel si mezi sebe rozděluje 16% bohatství.
40%obyvatel je negramotných.
Náboženství
Brazílie je katolickou zemí a je považována za zemi s největším množstvím
obyvatel katolického vyznání na světě. Základní kořeny brazilského náboženství
vycházely z víry domorodých obyvatel a katolické vyznání i africké kulty se zde
objevily až v době kolonizace a otroctví. Kolonizátoři zakazovali černým otrokům
jejich původní vyznání, jakož i hudbu a tanec, které považovali za zdroj jejich
uvědomění a revolty. Černí otroci ve snaze vyhnout se této perzekuci dávali svým
bohům katolická jména a takto uctívali své bohy prezentované jako katolické
světce. V 19. století byla do brazilské ústavy začleněna svoboda vyznání, ale ve
skutečnosti byly africké kulty potlačovány ještě mnoho roků. Nejznámější kult
Candomblé byl považován bílými obyvateli za šarlatánství, které vyjadřovalo
nevědomost nejchudších tříd. Postupně však docházelo ke stále silnějšímu
uvolňování náboženských svobod a dnes můžeme v Brazílii najít jak katolické či
evangelické kostely, tak i chrámy afrobrazilských kultů a dalších mystických či
spiritualistických sekt. Největší rozvoj však stále patří křesťanství, a to
zejména mezi nejchudšími vrstvami, v jejichž čtvrtích můžeme najít nové
jednoduché kostely stále zaplněné množstvím věřících.
Křesťanství (katolíci 85%), protestanti (11%), menší počty věřících registrují
církve: ortodoxní, maronité, malá komunita židovských věřících, dále jsou
vyznávány afro-brazilské kulty (především v Bahia)
Hospodářství
V posledních desetiletích je pro ekonomiku Brazílie charakteristický rychlý
růst, který ji zařadil mezi nejvyspělejší v Latinské Americe, vysoké přebytky
vývozu a nízká inflace. Velký objem zahraničních investic. Státní dluh největší
na světě. Hospodářství Brazílie se vyvíjelo vždy ve spojení s vývozem
určitého zboží. Po objevení Brazílie v první polovině 16.století to byl
především vývoz dřeva (strom pau do brasil také dal název této zemi). Od
poloviny 16.století do konce 17.století to byl vývoz cukru a v 18.století zase
zlato a drahokamy. V 19.století se Brazílie stala významným producentem kávy a
po dobu asi čtyřiceti let koncem 19. a začátkem 20.století i největším světovým
producentem gumy. Od 16.století tedy Brazílie vždy vyvážela suroviny, o které
byl zájem v zahraničí a tovární výrobky se pouze dovážely a byly určeny jen
bohatým lidem. Teprve od 30.let 20.století došlo ke změně brazilské ekonomiky a
hospodářství se začalo orientovat na domácí výrobu a uspokojování potřeb
obyvatel Brazílie. Ve druhé polovině 20.století dochází k vysokému nárůstu
hrubého domácího produktu, a to průměrně o 7-9% ročně. V roce 1973 dosáhl nárůst
dokonce 14%. V roce 2000 činila hodnota HDP 595 miliard USD a byla tvořena z 9%
zemědělstvím, z 33% průmyslovou výrobou a z 58% službami. Místo surovin se dnes
na vývozu nejvíce podílí vývoz letadel, následovaný vývozem železné rudy, sójy a
osobních automobilů. Vývoz kávy již představuje jen necelá 3% celkového objemu
vývozu. Nejvíce se do Brazílie dováží surová ropa a ropné deriváty. Elektřina se
v Brazílii nezískává z uhlí nebo nafty, ale využitím síly vodních toků velkých
řek a vodopádů (91%). Ve Foz do Iguacu byla vystavěna největší hydroelektrárna
na světě, která zásobuje elektrickou energií jižní část Brazílie a celé území
Paraguaye.
Vývoz: hotové výrobky a polotovary (2/3), káva (10 %), železná ruda, sója, cukr a podobně
Dovoz: paliva (1/2), stroje a zařízení, chemikálie. Hlavním obchodním partnerem jsou USA a země EU, rozšiřuje se výměna v rámci Mercosuru.
Zemědělství:
Orná půda 6 %, pastviny 22 %, lesy 58 %. Světově významná produkce mnoha plodin tropického i mírného klimatického pásma. První místo na světě: káva, sisál, pomeranče, maniok; druhé místo na světě: cukrová třtina, sója, banány, mandarinky, kakaové boby; dále ananas, tabák, bavlna, palma olejná, batáty, brambory, rajčata, fazole, kukuřice, rýže. Rozsáhlý chov skotu (2. místo na světě) a prasat. Největší stádo koní na světě. Lov ryb a velryb. Vysoká těžba dřeva (hlavně jako palivo), sběr přírodního kaučuku, lístků cesmíny paraguayské (na čaj yerba maté), para ořechy. Obrovská koncentrace vlastnictví půdy, tíživý je zejména problém bezzemků (80 % pracujících v zemědělství), který se brazilská vláda snaží řešit vnitřní kolonizací (Amazonie).
Průmysl:
Tradiční hornická země, ohromné surovinové bohatství. Světově významná těžba rud železa (2. místo na světě, největší ložisko Itabira ve státě Minas Gerais), bauxitu (4. místo na světě), rud dalších neželezných kovů (mangan – také Itabira, chrom, zinek, olovo, nikl, kobalt, hořčík, niob, wolfram, cín), uranové rudy. Fosilní paliva (nekryjí ale domácí spotřebu - těží se nekvalitní černé a dokonce i hnědé uhlí, ropa a zemní plyn - stát Bahía), drahokamy (diamanty, akvamaríny, ametysty, citríny), zlato.
Průmysl se soustřeďuje do JV části země (více než polovinu
průmyslové produkce zajišťuje stát São Paulo (1/5 obyvatelstva). Nedostatek
fosilních paliv se překonává hledáním alternativních zdrojů (automobily na
alkohol). Relativní význam potravinářství, textilního průmyslu a podobných
odvětví typických pro „rozvojové“ ekonomiky klesá. V hutnictví má největší
význam výroba železa a hliníku, strojírenství se zaměřuje na dopravní prostředky
(automobily, motocykly, autobusy), výrobu zemědělských strojů, elektrotechniky a
elektroniky. Chemický průmysl se koncentruje v přístavních městech (dovoz ropy),
rychle se rozvíjí hlavně petrochemie a gumárenství, vysoká je i výroba umělých
hnojiv. Dřevozpracující průmysl se rozšiřuje na úkor ochrany lesního bohatství
země, rychle se zvyšuje výroba celulózy a papíru. Potravinářský průmysl je jako
jediný rozmístěn relativně rovnoměrně, vyrábí se cukr (nejvíc na světě), alkohol
(většinou jako palivo) atd. Výroba elektrické energie: 91 % v hydroelektrárnách,
jaderná elektrárna (1 %), 1/10 elektřiny se dováží (z Paraguaye - Itaipú).
Podnebí
Tak rozsáhlá země jako Brazílie, která se rozkládá od rovníkové oblasti až
po oblast obratníku Kozoroha, má zákonitě různé klimatické prostředí v
jednotlivých regionech. Přesto však lze celkové klima Brazílie označit jako
tropické s průměrnými ročními teplotami přes 22 stupňů Celsia. Nejvyšší průměrné
teploty okolo 28 stupňů jsou na severovýchodě země, nejnižší okolo 16 stupňů na
jižních náhorních rovinách. Pouze jižní část Brazílie má výraznější klimatické
rozdíly během roku, jak jsme tomu zvyklí v Evropě. Severnější oblasti mají
odlišná klimatická období jen v závislosti na množství srážek a teplotní rozdíly
během roku nejsou výrazné.
5 podnebních pásem:
1) Velmi vlhké rovníkové klima - převládá v oblasti ústí
řeky Amazonky a je charakterizováno vysokými teplotami i srážkami. Průměrné
teploty kolísají v rozmezí 24 - 27 stupňů. Hlavními znaky tohoto podnebí je
neustálé horko nepřerušované žádným zimním obdobím a pravidelné srážky (např. v
hlavním městě státu Pará, Belému prší každé odpoledne 245 dní v roce. Déšť je
však přijímán jako dar, neboť příjemně osvěží.). Vysokou vlhkostí se vyznačuje
celá oblast povodí Amazonky, kde jsou častější srážky v období od ledna do
března.
2) Tropické klima - vyznačuje se vysokou vlhkostí i
teplotami, jejichž průměr se pohybuje mezi 19 a 28 stupni. Do tohoto pásma patří
zejména brazilské náhorní roviny ve středu a na východě Brazílie. Množství
srážek zde závisí zejména na blízkosti oceánu. Na pobřeží v oblasti od Rio
Grande do Norte až po Bahíi se průměrné teploty pohybují mezi 24 a 26 stupni, na
pobřeží Rio de Janeira mezi 22 a 24 stupni. V tomto pásu je již výraznější
rozdělení období dešťů a sucha. Většina srážek připadá na měsíce říjen až
březen. Převážně se však jedná o krátké tropické deště.
3) Suché severovýchodní klima - tento pás zahrnuje
velkou část severovýchodní Brazílie (státy Ceará, Rio Grande do Norte, Paraíba,
Pernambuco, Alagoas, Sergipe). Průměrná roční teplota se zde pohybuje okolo 26
stupňů a období sucha zde trvají 6 až 8 měsíců. V této oblasti je i nejteplejší
místo Brazílie s průměrnými nejvyššími teplotami přes 40 stupňů u městečka
Catarina na břehu řeky Sao Francisco.
4) Tropické klima náhorních rovin - toto klima je
typické především pro náhorní rovinu Planalto, kde bylo vybudováno i hlavní
město Brasília, pro převážnou část státu Minas Gerais, horské oblasti státu Rio
de Janeiro a severní části státu Sao Paulo. Převažují zde mírné teploty,
nepravidelné deště a již dvě odlišná roční období - deštivé léto a suchá zima.
Nejstudenějším měsícem je červenec s průměrem pod 18 stupňů, nejteplejší leden s
průměrem okolo 22 stupňů.
5) Subtropické klima - toto klima převládá zejména v
jižních státech Brazílie (Sao Paulo, Paraná, Santa Catarina, Rio Grande do Sul).
Vyznačuje se mírnějšími teplotami s ročním průměrem mezi 17 a 19 stupni. Srážky
jsou rozděleny rovnoměrně po celý rok bez delších období sucha. V zimním období
od června do srpna se může objevit i mráz a výjimečně sníh. Teploty zde již mají
mnohem větší rozdíly v zimním a letním období a celoročně mohou kolísat mezi -3
a +40 stupni.
Časové zóny
V Brazílii existují 4 časové zóny. Oficiálním brazilským časem je čas platný
v hlavním městě Brasília (-3h GMT).
-5h GMT Stát Acre.
-4h GMT Státy Amazonas, Rondônia, Roraima, Pará, Mato Grosso a Mato Grosso do
Sul.
-3h GMT Oficiální brazilský čas. Rio Grande do Sul, Santa Catarina, Paraná, Sao
Paulo, Rio de Janeiro, Minas Gerais, Espírito Santo, Goiás, Brasília (DF),
Tocantins, Piauí, Maranhao, Bahia, Sergipe, Alagoas, Pernambuco, Paraíba, Rio
Grande do Norte, Ceará a Amapá.
-2h GMT Území souostroví Fernando de Noronha
Kultura
Brazilské písemnictví, zpočátku spojené s portugalským, se od 19.století
emancipovalo a dnes jsou ve světě známa mnohá prozaická i básnická díla. Ze
starších spisovatelů je nejvýznamnějším Machado de Assis (1839-1909), z
pozdějších Jorge Amado (1912-2001), který se proslavil svými romány o
nespoutaném životě v Bahíi. Mezi nejznámější jeho díla patří román Gabriela,
hřebíček a skořice, jehož děj se odehrává v Ilhéusu, kde spisovatel žil, a román
Dona Flor a její dva manželé. V současné době nejznámějším a nejprodávanějším
spisovatelem je Paulo Coelho, který se svými knihami Alchymista, Pátá hora,
Veronika se rozhodla zemřít a mnoha dalšími proslavil po celém světě a většina
jeho děl již byla přeložena i do češtiny.
Brazilská architektura je vysoce ceněna zejména od vybudování nového hlavního
města Brasília. Projevuje se zde výrazný rys jednoho z nejvýznamnějších
architektů funkcionalismu, švýcarského stavitele Le Corbusiera, který zde
pobýval. Nejznámějším brazilským architektem je Oscar Niemeyer, který se
proslavil právě návrhem vládních budov v Brasílii a výstavbou krásného moderního
chrámu na předměstí Belo Horizonte. Samozřejmě nelze zapomenout i na historické
architektonické skvosty, které nabízí historické části měst Salvador, Olinda,
Sao Luis i Rio de Janeira, vyhlášené památkami UNESCO. Proslavené je rovněž Ouro
Preto, jedno z bývalých hornických měst státu Minas Gerais, ve kterém se nachází
největší koncentrace nádherných barokních staveb v celé Brazílii.
Malířské umění je nejčastěji spojováno se jménem Candida Portinariho
(1903-1962), jehož nástěnné malby se nachází nejen v Riu a Pampulze, ale i v
budově Spojených národů v New Yorku. Vrcholem sochařského umění je dílo Antonia
Francisca Lisboy (1730-1814) známého pod jménem Aleijadinho, který vytvořil
jedinečná barokní díla ve státě Minas Gerais ( v Ouro Preto a Congonhas).
Nejrozvinutějším uměním v Brazílii je jednoznačně hudba a tanec. Brazilci jsou
považováni za nejmuzikálnější národ na světě a mnoho hudebních i tanečních žánrů
pochází právě z Brazílie. V hudbě se objevují vlivy všech tří kontinentů, z
nichž vzešli zdejší obyvatelé - Ameriky, Evropy a Afriky. Nejznámější samba je
kombinací španělského bolera a afrických rytmů, bossa nova vychází ze samby a
jazzu, tropicalismo zase z bossa novy, blues a rocku. Samba se proslavila již
při svém prvním představení na karnevalu v Riu v roce 1917 a od té doby zní
Brazílií známé Tudo dá samba (všechno pro sambu). Zlatým věkem samby byla
především 30. léta minulého století. Snad nejznámější brazilskou zpěvačkou byla
Carmen Miranda, hvězda mnoha hollywoodských muzikálů té doby. V 50.letech začala
sambu vytlačovat klidnější, více oddechová hudba bossa nova, která si získala
širokou oblibu u středních vrstev. Jednou z nejznámějších skladeb se stala Dívka
z Ipanemy. Na konci 60.let se objevilo hnutí, které dalo vznik novému hudebnímu
stylu - tropikalismu. Jedná se v podstatě o sloučení všech tradičních stylů
brazilské hudby s rockem a popem a umožňuje všechny styly volně míchat. Autoři
této hudby prosazují myšlenku, že všechny styly jsou důležité a vhodné.
Jídlo a pití
Brazilské restaurace servírují jedny z největších porcí na světě. Jídla jsou
velmi chutná a pro návštěvníky Brazílie i velmi levná. Hlavními surovinami
používanými v brazilské národní kuchyni jsou rýže, černé fazole a mouka z
manioku. Černé fazole jsou často připravovány se slaninou a jsou základem i
typického národního jídla feijoady. Několik druhů masa (hovězí, vepřové,
klobásy, uzený jazyk apod.) se vaří s černými fazolemi, přidává se koření,
bylinky a zelenina a vše se posype moukou z manioku. Brazilská kuchyně je velmi
bohatá na nepřeberné množství různých mas. Ideálním místem pro jejich ochutnání
jsou speciální restaurace churrascarias.
Každý z brazilských regionů se vyznačuje určitými kulinářskými zvláštnostmi.
Vnitrozemská severní kuchyně nazývaná comida de Sertao se vyznačuje
výrazným vlivem kuchyně indiánů používající tradiční hlízy a ovocné plody.
Oblast Amazonie nabízí unikátní a velmi chutné úpravy ryb včetně piraní.
Bahijská kuchyně severovýchodního pobřeží má výraznou africkou příchuť papriky,
různých druhů koření a vynikajícího oleje palmy dende. Právě otroci
přinesli do této země takovou různorodost přípravy masa a ryb a jídel jako
vatapá a caruru. Na Jihu v Rio Grande do Sul je tzv. comida gaúcha
připravována jen různými úpravami různých druhů masa.
Známá brazilská jídla:
Acarajé - bahijské ženy nabízejí na nárožích po celé Bahii pokrm vonící olejem palmy dende usmažený z loupaných hnědých fazolí smíchaných se solí a cibulí. Uvnitř tohoto chutného obalu se nachází vatapá, sušený garnát, paprika a rajčatová šťáva.
Angú - placka z kukuřičné mouky, vody a soli.
Barreado - národní jídlo státu Paraná připravované z míchaného masa vařeného po dobu 24 hod s kořením v hliněném hrnci, servírované na banánovém listu.
Babó de camarao - manioková pasta vařená a ochucená sušeným garnátem, kokosovým mlékem a kešu ořechy.
Carangueijada - krab vařený v celku a následně usušený.
Carne do sol - chutné solené grilované maso servírované s fazolemi, rýží a zeleninou.
Caruru - jedno z nejpopulárnějších brazilských jídel afrického původu. Vařená zelenina s cibulí, solí, pepřem a garnáty v oleji palmy dende s mořskou rybou.
Dourado - ryba
Feijoada - národní brazilské jídlo, dušené maso s rýží a fazole
Peixada - ryba vařená se zeleninou a vejci
Pirarucu ao forno - nejznámější ryba Amazonky pečená s citrony
Tacatá - indiánské jídlo, sušený garnát vařený na paprice s maniokem
Vatapá - mořské plody vařené s maniokovou pastou, kokosovým mlékem a palmovým olejem
Xinxim de galinha - kousky kuřete na česneku, soli a citronu
Nejčastějšími nápoji v Brazílii jsou ovocné šťávy - sucos. Nejlepší jsou sucos natural, přírodní šťávy lisované z čerstvého ovoce. V barech jsou nabízeny různé kombinace ovocných džusů například pomeranč s papayou a mrkví nebo jen pomeranč a mléko, jež dostanete pod názvem “vitatmina”.V některých oblastech Brazílie je velmi oblíbený extrakt ze stonků cukrové třtiny - caldo de cana. Je lisován z dřevnatých stonků za velkého hluku ve speciálních strojích. Tradičním nápojem je samozřejmě káva. Pravá brazilská káva má být silná jako ďábel, horká jako peklo a sladká jako láska. Nazývá se cafezinho a pije se zde často a kdykoliv. Alkoholickým nápojům vévodí cachaca, destilát z cukrové třtiny. Národním nápojem je však caipirinha, která se míchá právě z cachacy, limetek, cukru a ledové tříště. Velmi oblíbené jsou také různé koktejly připravované z cachacy, cukru a ovocných šťáv - batidas.
chá - čaj není v Brazílii tak frekventovaný jako káva. Jen ve státě Rio Grande do Sul popíjejí gaučové své mate stříbrnou slámkou z vydlabané dýně.
Guaraná - osvěžující chutný sladký nápoj vyráběný z amazonských bobulí, který je navíc zdravý a levnější než balená voda.
Své pivo mají Brazilci rádi ledově studené. Cerveja je 600ml láhev, cervejinha má 300ml a dostanete ji v láhvi nebo plechovce. Plechovky piva jsou mnohem dražší, než pivo v láhvi. Nejznámější značky jsou Antártica a Brahma. Nejlepší piva jsou však regionální jako např. Bohemia z Petrópolis, Cerpa z Pará, Cerma z Maranhao, Serramalte z Rio Grande do Sul a Xingu - sladké černé pivo ze Santa Catariny.
Chopp je světlé lehké pivo typu pilsner, které svojí kvalitou vysoko přesahuje piva lahvová či v plechovce.
Caipirosca je caipirinha s vodkou místo cachaca.
Caipirissima je další variací slavné caipirinhe, kde je cachaca nahrazena Bacardi rumem.
Batidas jsou příjemné míchané nápoje z cachaca,
cukru a ovocného džusu.
Historie
Brazílie byla objevena 22.dubna 1500 portugalským mořeplavcem Pedrem
Alvaresem Cabralem, který se vylodil u břehů nynějšího státu Bahía a zabral toto
území pro portugalského krále Manuela I. Zpočátku Portugalsko nepřisuzovalo
těmto oblastem zvláštní význam. Bylo zaujato Indií, kterou objevil r.1498 Vasco
da Gama. Expedice do Brazílie vedl převážně Martim Afonso de Sousa, který projel
těměř celé pobřeží Brazílie od severu k jihu. Na území Brazílie zakládal
místodržitelství, která měla reprezentovat příslušnost k portugalskému
království. V roce 1548 bylo vybudováno sídlo guvernéra, kterému všechna
místodržitelství podléhala a prvním guvernérem se stal Tomé de Sousa. Byl
založen Salvador, který se stal prvním hlavním městem Brazílie. Podařilo se
obnovit klid, řádnou činnost úřadů i zajistit ekonomický rozvoj. Prvním cenným
produktem, který byl ze země vyvážen bylo dřevo ze stromu Pau brasil. Tento
strom dal také jméno celé zemi. Postupně byla zakládána další města, mezi jinými
roku 1565 i Rio de Janeiro. Portugalci byli nuceni odrážet četné invaze,
zpočátku Francouzů, později zejména Holanďanů, které přilákala možnost
proniknutí do Nového světa i významná produkce cukru na brazilských plantážích.
Od roku 1624 probíhaly neustálé střety při obsazování některých částí Brazílie
Holanďany, kteří byli definitivně vyhnáni až roku 1654. Počátkem 17. století
začali Portugalci pronikat i hlouběji do vnitrozemí a zakládat nově usedlosti,
tzv. Bandeiras. Kolem roku 1700 bylo v oblasti dnešního státu Minas Gerais
objeveno zlato a později i drahokamy a hospodářské i politické centrum se
přemístilo více na jih. Roku 1763 se novým hlavním městem stává Rio de Janeiro.
Roku 1763 byla země rozdělena na dvě místokrálovství: Bahia a Rio de Janeiro
Když v roce 1807 Napoleonova vojska napadla Portugalsko, rozhodl se regent Dom
Joao VI. přesídlit celý dvůr do Brazílie. Pod ochranou britských válečných lodí
se přestěhovalo okolo 15 000 příslušníků dvora na 40 lodích do Brazílie, která
oslavovala jejich příchod. Dvůr se usadil v Riu a Brazílie fakticky přestala být
kolonií. Dom Joao se zamiloval do Brazílie a jejích přírodních krás, založil v
Riu botanickou zahradu a chtěl zde zůstat. Po smrti jeho matky Marie I.
nastoupil roku 1816 na trůn spojeného království Portugalska a Brazílie.
Politické tlaky ho však přinutily, aby se roku 1821vrátil do Portugalska a v
Brazílii zůstal jako princ regent jeho syn Pedro I. V roce 1822 Pedro I.
vyhlásil nezávislost Brazílie (vznik Brazilského císařství) a byl
korunován císařem. V roce 1826 po smrti svého otce odmítl návrat do Portugalska
a portugalskou korunu ve prospěch své nejstarší dcery. Až v roce 1831 abdikoval
na titul brazilského císaře ve prospěch svého pětiletého syna Pedra II. a vrátil
se do Portugalska, kde vládl do roku 1834, kdy na trůn nastoupila jeho dcera
Maria II. Ve funkci brazilského císaře zastupovali jeho syna Pedra II. postupně
tři regenti a až roku 1840, i přes svůj věk necelých 15 roků, byl prohlášen
plnoletým a stal se císařem. Vládl do roku 1889 a toto období bylo jedním z
nejúspěšnějších v rozvoji Brazílie. Řada sociálních a politických reforem
vyvrcholila roku 1888, kdy jeho dcera a nástupkyně, princezna Isabel
podepsala tzv. Zlatý zákon, který zrušil otroctví (jako
v poslední zemi západní polokoule). Toto však vedlo k nespokojenosti
zejména ve třídě velkostatkářů a nepokoje vyvrcholily 15.listopadu 1889,
kdy byla vypovězena císařská rodina (monarchie) a byla vyhlášena federativní
republika. Od té doby již Brazílie zůstala republikou. Postupně se vyvíjela
politická struktura i volební systém a docházelo k průmyslovému rozvoji
Brazílie. Velkou měrou k němu přispěl zejména prezident Vargas, který
působil v letech 1930-1945 a 1951-1954. Dalším významným prezidentem byl
prezident s českými předky Juscelino Kubitschek, který během pěti let své
funkce přivedl Brazílii k značnému rozvoji spotřebního, automobilového,
loďařského i těžkého průmyslu, zahájil stavbu několika důležitých vodních
elektráren a mnoha dopravních komunikací ve vnitrozemí. Zejména se však
proslavil výstavbou nového hlavního města Brasília, které bylo nenaplněným snem
zakotveným již v první ústavě nezávislé Brazílie z roku 1824. 21.dubna 1960 se
přestěhovalo hlavní město z Rio de Janeira do Brasílie, města vybudovaného v
samotném geografickém středu brazilského území.
V letech 1964-1985 se v zemi střídali u moci prezidenti z vojenských kruhů, resp. se silnými diktátorskými sklony. Rok 1985 znamenal návrat civilní vlády, v prezidentských volbách v roce 1991 byl prezident Collor de Mello prvně zvolen přímo (o dva roky později byl pro obvinění z korupce donucen abdikovat). Plebiscit z roku 1993 odmítl přeměnu Brazílie v monarchii a země zůstala republikou. V roce 1994 byl vyhlášen plán hospodářské stabilizace, který má snížit vysokou inflaci, stabilizovat státní rozpočet a privatizovat státní podniky.
Brazílie okupovala Francouzskou Guayanu , ale rozhodnutím vídeňského kongresu (1814-1815) ji musela vrátit. V letech 1816-1820 připojila Uruguay (jako provincii Cisplatina), ale i tu musela v roce 1825 vyklidit. Území Brazílie bylo na počátku 20. století rozšířeno o část území Bolívie (1903), Ekvádoru (1904) a Kolumbie (1907), čímž byl její územní vývoj ukončen. 1. světové války se účastnila formálně od října 1917, za 2. světové války vyhlásila Německu a Itálii válku v roce 1942 ( Japonsku 1945) a omezený kontingent bojoval v Itálii.
Kávovník (Coffea) je keř subtropického a tropického pásma. Vyžaduje teplé a vlhké podnebí se stálými teplotami mezi 18 a 22°C. Rod Coffea náleží do čeledi mořenovité a zahrnuje na 60 druhů. Keř kvete jen několik dní bílými voňavými květy. Plody dozrávají průběžně 6 až 9 měsíců po odkvětu. Barva a zralost plodů je důležitá pro kvalitu kávy. Nejběžnější druhy jsou: Kávovník arabský (Coffea arabica) je vysoký 3 m, první sklizeň je možná po 3 letech, plodí 25–35 let. Pěstuje se ve výškách od 1000 do 1800 m n. m. Má jemnou a aromatickou chuť, je náročnější na pěstování a proto je dražší. Tvoří zhruba 75 % světové produkce. Kávovník robusta (Coffea robusta – canephora) plodí po 2 letech, zrna má menší. Je odolný proti nižším teplotám a nemocem. Pěstuje se ve výškách 500 až 900 m n. m. Ve srovnání s arabikou má dvoj až trojnásobné množství kofeinu, je tmavší a levnější. Kávovník liberijský (Coffea liberica) má velká, nahořklá zrna, která se používají do směsí.
Brazílie je největším producentem kávy na světě. V roce 2004 se v Brazílii sklidilo téměř 2,476 mil. tun kávy (čtvrtina světové a 70 % jihoamerické sklizně). Pěstuje se především kávovník arabský, hlavní produkční státy jsou São Paulo, Minas Gerais, Rio de Janeiro, Paraná, Esprito Santo, Bahia a Pernambuco. Káva z největší produkční oblasti – státu São Paulo – se označuje podle hlavního vývozního přístavu Santos. Druhou největší produkci má stát Minas Gerias, tamní káva má ostrou chuť a používá se do směsí. Podle vývozních přístavů se označuje i káva ze států Espirito Santo (Vitória) a Rio de Janeiro (rio).
Maracaná (Estádio Jornalista Mário Filho), fotbalový stadion téměř kruhového půdorysu s oficiálně udávanou kapacitou 170 tis. diváků, neměl v době svého otevření (1950) na světě konkurenci. V Brazílii, kde je fotbal druhým náboženstvím, začali nový stadion stavět v srpnu roku 1948. O necelé dva roky později měla země pořádat první poválečný světový šampionát, a to si zasluhovalo reprezentativní diváckou kulisu. Dnešní oficiální název – Stadion novináře Mária Filhy (Estádio Jornalista Mário Filho) – dostal v roce 1964 po zesnulém novináři, který stál u zrodu celého projektu. Mezi fanoušky se však vžilo označení jednodušší, odvozené od říčky protékající poblíž stadionu – Maracaná.
Stadion byl slavnostně otevřen 16. června 1950 zápasem mezi výběry místních lig Carioca a Paulista, hlavní oslavy pak měly přijít po finále MS o měsíc později: zápasu Brazílie – Uruguay přihlíželo z tribun neuvěřitelných 199 854 diváků, nikdy předtím ani potom nevidělo fotbalové utkání více lidí. Brazílie nastupovala jako jasný favorit, ale nakonec se zrodilo jedno z největších překvapení historie světových šampionátů: domácí prohráli 1:2. Celý národ jako by přestal dýchat, plakali hráči na hřišti i diváci na tribuně. Největší stadion na světě zažil nejen sportovní tragédii: v ochozech stadionu zůstali čtyři mrtví. Dva fanoušky zabil infarkt, dva spáchali sebevraždu.
Slavná éra stadionu trvala zhruba 30 let, soustavně ale byla zanedbávána jeho údržba a v osmdesátých letech začal být stav Maracaná havarijní. V roce 1992 zahynuli tři diváci poté, co prasklo zkorodované zábradlí a nešťastníci se zřítili z tribuny. Poté byl stadion z bezpečnostních důvodů na několik let uzavřen. V Brazílii, kde se potřebných financí nikdy nedostávalo, nakonec zvítězil fotbalový duch a celý areál se začal před šesti lety rekonstruovat. Nyní jeho tribuny pojmou sice "jen" 103 tis. fanoušků, ale opět se tu mohou hrát velké zápasy.
Brasília Už od 19. století se v Brazílii formovala myšlenka vzniku nového, reprezentativního hlavního města jako protiváha velkoměstům São Paulo a Rio de Janeiro. Mezi hlavní důvody patřily např. nebezpečí přírodních pohrom, přelidněnost nebo dopravní problémy v aglomeracích na pobřeží. Úvahy se dlouhou dobu vedly pouze v teoretické rovině, reálnější podobu dostaly až v souvislosti s volbou brazilského prezidenta v roce 1955. Jeden z kandidátů, Juscelino Kubitschek si výstavbu nového hlavního města dal jako jeden z hlavních bodů volebního programu. Po jeho zvolení při výběru architekta uspěl Lucio Costa (zpracoval urbanistickou koncepci města), jenž si přizval mladého kolegu Oscara Niemeyera (architekt význačných staveb). Těm se společně s tisíci stavebníků podařilo za 3 roky a 7 měsíců (1956 až 1960) realizovat tento velkolepý a náročný projekt. Doslova uprostřed pustiny přes tisíc kilometrů od pobřeží tak vznikla pýcha Brazílie i moderní architektury vůbec, kterou dnes obývá kolem dvou miliónů obyvatel.
Juscelino Kubitschek de Oliveira (* 12. 9. 1902 Diamantina, stát Minas Gerais, + 22. 8. 1976 na 165. km dálnice Via Dutra) – prezident Brazílie v letech 1956–1961 a zakladatel města Brasília – byl po matce českého původu. Jeho pradědeček Jan Nepomuk Kubíček se do Brazílie přistěhoval kolem roku 1835 pravděpodobně z jižních Čech, genealogům se ho ale dosud nepodařilo přesně identifikovat (spolu s otázkou původu Boženy Němcové se jedná o nejoblíbenější záhadu našeho občanského rodopisu). Juscelino Kubitschek de Oliveira se stal po studiích medicíny lékařem v hlavním městě státu Minas Gerais Belo Horizonte. Do politiky vstoupil poprvé v roce 1934, kdy se stal poslancem federálního parlamentu. V roce 1937, po nástupu Vargasovy diktatury, byl z funkce odvolán a vrátil se k lékařské praxi. V letech 1940–1945 byl starostou Belo Horizonte. Po návratu k demokracii v roce 1945 vstoupil do Sociálně demokratické strany, kterou zastupoval v letech 1946–1950 ve federálním parlamentu a v období 1951–1955 na postu guvernéra rodného státu Minas Gerais. Prezidentské volby v roce 1955 vyhrál s ambiciózním programem rychlé přeměny Brazílie ve vyspělý průmyslový stát nazvaným Pokrok 50 let za 5 let. Plán zahrnoval obrovské investice do infrastruktury (doprava, energetika, těžký průmysl) i za cenu vysoké míry inflace, naprosto ale zanedbával zaostalé brazilské zemědělství a venkov. Kubitschek dokázal pro své vize nadchnout většinu spoluobčanů a po dlouhé době stagnace Brazílie – státu o kterém se říkalo, že je „zemí budoucnosti, ke které nikdy nedojde“ – v nich vzbudil pocit národní hrdosti a sebedůvěry. Největším projektem Kubitschekovy éry byla výstavba nového hlavního města země. Po odchodu z funkce prezidenta působil Kubitschek krátce (1961–1964) jako senátor. Plán na návrat do prezidentského úřadu po volbách v roce 1965 zmařila brazilská armáda, která v roce 1964 převzala moc a zbavila ho všech politických práv. V klatbě zůstal až do záhadné smrti při automobilové nehodě.
Baťova města - v Brazílii žil a podnikal od roku 1941 až do své smrti v roce 1965 Jan Baťa, mladší bratr zakladatele kdysi největší obuvnické firmy na světě Tomáše Bati, který v roce 1947 získal brazilské státní občanství. Ve své nové vlasti navázal na původní podnikatelské aktivity rodiny a založil několik továren na výrobu obuvi (prodával ji pod značkou Alpargatas), koželužen a strojíren na výrobu obuvnických strojů. Pro své zaměstnance vybudoval 4 nová města urbanisticky vycházející z postupů uplatňovaných ve Zlíně. Ve státě São Paulo to byla města Batatuba (tube = otec) a Mariapolis (pole manželky Marie), ve státě Mato Grosso Bataguassu (= dobrá voda) a Batayporã (= velký potok). Jiný plán Jana Bati – program přesídlení Čechů a Slováků do Patagonie a vytvoření nového Československa (Batalandu) po předpokládaném vítězství Hitlera v 2. sv. válce – naštěstí nebyl realizován.
Brazílie je federativní prezidentskou republikou. Ústavou z roku 1988 byl zaveden dvoukomorový federální parlament za účasti více politických stran. Senát je tvořen shromážděním 81 členů, kteří jsou voleni na dobu 8 let. Členové poslanecké sněmovny (513 poslanců) jsou voleni na dobu 4 let a prezident, který sestavuje vládu, na dobu 5 let.
Zemi tvoří 23 států, 3 teritoria a federální distrikt hlavního města. Každý stát má své zákony a ústavu a dělí se na municipality (obce), které jsou řízeny zastupitelskými radami.
Politicky je Brazílie rozdělena do pěti hlavních oblastí:
1. Jihovýchod tvoří státy: Rio de Janeiro (hl. m. Rio de Janeiro), Sao Paulo (hl. m. Sao Paulo), Minas Gerais (hl. m. Belo Horizonte) a Espírito Santo (hl. m. Vitória). I když tato oblast zaujímá jen 10% celkové rozlohy Brazílie, žije zde 43% celkové populace a je největším producentem celkové průmyslové výroby (60%).
2. Jih Brazílie je nevíce poevropštěnou částí této země. Tvoří jej státy: Paraná (hl. m . Curitiba) s překrásnými vodopády Iguacu, Santa Catarina (hl. m. Florianopolis), kde je velmi patrna přítomnost germánské kultury a životního stylu a Rio Grande do Sul (hl. m Porto Alegre).
3. Středozápad, dříve nazývaný Mato Grosso, tvoří státy Goiás (hl. m. Goiania), Mato Grosso (hl. m. Cuiabá), Mato Grosso do Sul (hl. m. Campo Grande) a federální distrikt Brasília. Zabírá 22% celkové rozlohy země. Je to ekonomicky nejrychleji se rozvíjející region.
4. Severovýchod je nejchudší oblastí Brazílie a regionem, kde je nejvíce patrný vliv afrického obyvatelstva. Zaujímá 18% celkové rozlohy země a je tvořen státy: Bahia (hl. m. Salvador da Bahia), Sergipe (hl. m. Aracajú), Alagoas (hl. m. Maceió), Pernambuco (hl. m. Recife), Paraíba (hl. m. Joao Pessoa) , Rio Grande do Norte (hl. m. Natal), Ceará (hl. m. Fortaleza), Piauí (hl. m. Teresina) a Maranhao (hl. m. Sao Luís) + ostrova Fernando de Noronha. Tato oblast je dále rozdělena na zona da mata (oblast porostlá travinami a křovinami) , jež je zónou původního pralesu, kde je úrodná půda, a sertao, kde se porost zvaný caatinga zazelená jen po dešti.
5. Sever je regionem Amazonie zabírající 42% celkové rozlohy země. Patří sem státy: Amazonas (hl. m. Manaus), Pará (hl. m. Belém), Rondonia (hl. m. Porto Velho), Acre (hl. m. Rio Branco), Tocantins (hl. m. Palmas), Amapá (hl. m. Macapá) a Roramia (hl. m . Boa Vista). Je to nejméně osídlený region Brazílie a žije zde většina indiánské populace.